Slovinsko - Lublaň

Lublaň

Lublaň (slovinsky Ljubljana) je hlavní a největší město Slovinska. Lublaň zaujímá plochu 275 km² a žije v ní necelých 300 tisíc obyvatel. Městem protéká řeka Ljubljanica. Pramení v krasové oblasti a 10 kilometrů severovýchodně od Lublaně se vlévá do Sávy. Kvůli malému počtu obyvatel Lublaň působí spíš dojmem provinčního města než hlavního. Podle legendy založil Lublaň řecký princ Iáson s Argonauty, kteří utíkali před králem Aietem, jemuž ukradli zlaté rouno, přepluli Černé moře, z něj do Dunaje, pak do Sávy a nakonec do Lublanice. Tady někde se utkal Iáson se strašlivou obludou, kterou zabil. Ta se stala v podobě draka symbolem Lublaně a součástí jejího erbu. Archeologové datují první obyvatele lublaňských mokřadů do doby před 5 000 lety. Již tehdy žili v tomto kraji obyvatelé budující mosty přes bažiny. Po nich přišli Ilyrové, někdy ve 3. století př. n. l. pak Keltové. Víc stop po sobě zanechali Římané, kteří se do oblasti dostali zhruba 50 let př. n. l. a na jihovýchodě dnešní Lublaně vystavěli město Emona. Emona měla 5 - 6 tisíc obyvatel, většinou obchodníků a řemeslníků, částečně státních úředníků a vojenských veteránů. Kolem Lublaně vznikly hradby místy až 4 metry široké a 8 metrů vysoké. Díky své strategické poloze sehrála Lublaň důležitou roli v řadě válečných střetů. Po zániku západořímské říše zanikla také Emona. V rozvaliny ji obrátili Hunové v čele s Atilou. Na konci 6. století přicházejí do těchto krajů Slované a na úpatí dnešního Hradního vrchu zakládají své osídlení. První písemná zmínka o Lublani pochází z roku 1144, kdy je v zápise uvedeno jméno Laibach. Vývoj Lublaně výrazně pokročil ve 13. století, kdy se Lublaň stává hlavním městem Kraňska. Roku 1335 přešla Lublaň s celou Kraní Habsburkům. V jejich držení zůstala Lublaň až na krátké období Ilyrských provincií do konce 1. světové války. Po zemětřesení roku 1511 dostává Lublaň renesanční podobu. V 17. století získává Lublaň díky cizím umělcům barokní podobu. V Lublani se rozvíjel také život kulturní. Během napoleonských válek se Lublaň stává hlavním městem tzv. Ilyrských provincií. Slovinština se v té době dostává také do škol a úřadů, Lublaň získala také první vysokou školu. Nejvýznamnější událostí mezinárodního významu se pak stalo zasedání kongresu Svaté Aliance roku 1821 v Lublani. Kongresu se účastnila řada hlav států, mj. rakouský císař i ruský car. Dodnes se jedno z náměstí v Lublani jmenuje právě Kongresové náměstí. V roce 1895 zasáhlo Lublaň velké zemětřesení, přičemž byla porušeno řada domů a byla nutná rozsáhlá obnova. V centru města tak vzniká řada krásných secesních budov. Po připojení Slovinců ke společnému Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS) vzniká ve městě řada zásadních institucí: Národní galerie v roce 1918, Univerzita roku 1919, Akademie věd a umění v roce 1938. V době mezi oběma válkami formoval podobu Lublaně architekt Josip Plečnik. Docílil úžasné harmonie mezi původní barokní a gotickou podobou, secesní tváří a moderním výrazem. Centrem Slovinska v rámci SFRJ byla Lublaň až po válce a po roce 1991 i centrem nezávislého Slovinska.

Prohlídka Lublaně...